Načítám…

Čím víc dáš, tím víc máš.

Seděli jsme v malé kavárničce a povídali si.

“Hostitelská péče? To slyším poprvé. Proč se o tom víc nemluví?”

“Není to oficiální název. Ale používá se, pokud vím, od pradávna.”

“Mě se teda moc nelíbí. Být hostitelem mi evokuje mít na sobě parazita. A to snad děti z DD nejsou.”

“Nejsou, no. To máš pravdu. Jsou to většinou mladí lidé, kteří potřebují rovnej respektující přístup. Chtějí mít možnost navázat přátelství, o kterém mohou sami spolurozhodovat. Učit se vlastní důležitosti. Být pro někoho důležití právě takoví, jací jsou.”

“To je hezký. To si umím představit. Dát tomu jejich blížícímu se odchodu z děcáku lepší směr. Připravit dobrou cestu.”

“Jo, to je ono. Být jejich dobrodějem. Ne materiálně, ale činy. Stejně za ně nemůžeš žít. Jenom po indiánsku ukazovat cesty a možnosti.”

“ Tak do toho bych šel. Dobrodějem budu rád.”

Hostitelská péče je dlouhodobý přátelský kontakt dítěte z dětského domova s jednotlivcem či rodinou mimo dětský domov. Naším cílem je popsat jednotlivé kroky a nabídnout ucelený model realizace hostitelské péče v Pardubickém kraji.

Hostitelskou péči považujeme pro děti dlouhodobě vyrůstajících v ústavech za velmi důležitou. Pomáhá jim usnadnit přechod do dospělosti, protnout bludný kruh ústavní výchovy, navázat dlouhodobé a pevné vztahy a naučit se partnerským a rodičovským vzorům chování.

K tomuto cíli je potřeba dobrá spolupráce a pečlivá příprava všech stran (pracovníků dětských domovů, dětí, úřadů a hostitelů). Součástí služeb je také poradenství a dlouhodobé provázení v průběhu realizace hostitelské péče. Jedná se o jednu z cest dobrovolnictví.

Neusilujeme o vytvoření náhradní rodiny, ale o možnost prožívat dlouhodobý vztah, který může pokračovat i do dospělosti. Děti vyrůstající v dětských domovech si z vlastních rodin nesou pošramocené vzory partnerského a rodičovského chování. Hostitelská rodina pro ně může být dobrou korekční zkušeností. Dalším přínosem je nasycení potřeby mít “svého člověka”, někoho, kdo je má rád i s jejich chybami, kdo jim pomůže, vyslechne je, s kým mohou v životě počítat.

V rámci projektu jsme vytvořili metodiky pro zájemce o hostitelskou péči a pro pracovníky, kteří se tímto tématem zabývají.

Projekt Pomozte dětem – Dobroděj

Projekt Dobroděj, který jsme v rámci výzvy Pomozte dětem od NROS připravili na rok 2020 – 2021 zahrnuje tři aktivity:

1. Přípravné kurzy pro hostitele – přípravné kurzy obsahují teoretickou část a praktický nácvik situací, se kterými se během hostitelské péče mohou setkat. Zájemci o hostitelskou péči si v závěru kurzů umějí vyhodnotit, zda je hostitelská péče jejich cesta. Výstupy z přípravného kurzu jsou využity ke komplexnímu zhodnocení zájemců o hostitelskou péči, společně s psychologickým vyšetřením.

2. Provázení hostitelských rodin – provázení dětí a hostitelských rodin má za cíl pomoci předcházet krizovým a rizikovým situacím, které by mohly vést k jejímu ukončení. Součástí provázení bude víkendové setkání hostitelů a v něm i vzdělávací blok zaměřený na potřeby hostitelských rodin, které budou identifikovány v průběhu provázení. Během setkání bude probíhat vzájemná podpora, nácvik řešení krizových situací a sdílení zkušeností.

3. Skupinová a individuální práce s dětmi v hostitelské péči – vytvoření fokusní skupiny dětí z dětských domovů, které jsou zapojené do hostitelské péče. Cílem aktivity je nabídnout dětem ošetření jejich pocitů, emocí a zkušeností, které v průběhu hostitelské péče přicházejí a mohou pro ně být nepřehledné.

Michaela Pupíková

Michaela Pupíková

asistentka vedení
Kontakt
Email: michaela@detipatridomu.cz

Kancelář: každé úterý 8:30 – 12:30

O Míše

Vystudovala jsem Integrovanou střední školu polygrafickou v Brně. Grafika a kreativní činnost mě v životě stále doprovází jako koníček. Mé pracovní prostředí nějakou dobu tvořily kavárny, kde jsem se krom dobré kávy naučila také lepší komunikaci s lidmi.
S dětmi jsem vždy cítila velmi silné pouto. Jsou to pro mě čisté listy papíru, do kterých se propisují životní okolnosti, zkušenosti a taky jednání nás dospělých.
Za nejzásadnější události svého života považuji především to, že jsem se stala matkou dvou úžasných dětí, se kterými jsme si vzájemně učiteli každý den.
Problematika dětí, které vyrůstají v dětských domovech mě vždy přitahovala, možná už z vyprávění mé babičky, která si to sama prožila. Často se mi hlavou honily otázky pěstounství a adopce.
Pracovní příležitost v organizaci Děti patří domů beru jako úžasnou možnost dozvědět se o tomto tématu něco víc a jsem moc vděčná za to, že můžu být součástí něčeho, co má obrovský smysl.

Lukáš Daniš

Lukáš Daniš

lektor
Kontakt
O Lukášovi
Ve sdružení Děti patří domů působím od roku 2008. Pracuji zde jako klíčový pracovník, lektor a vedoucí pobytů pro děti. Jsem absolventem VOŠ Pedagogické v Litomyšli.
Načerpat nové zkušenosti s prací s dětmi mi také přinesla pozice vychovatele v SVP Alfa Svitavy.

Skutečnost, že jsem od 8 let vyrůstal v dětském domově a později jsem byl svěřen do pěstounské péče mi umožňuje vidět tuto problematiku i z druhé strany a vím, jak moc důležité je vyrůstat v rodinném prostředí.

Každému dítěti, které zatím nemělo takové štěstí jako já, bych přál, aby se dočkalo a prožilo spokojené dětství v rodině, která jej bude milovat.

Pavla Bažantová

Pavla Bažantová

lektorka
O Pavle
Narodila jsem se a žiji v Praze, kde jsme společně s manželem vychovali celkem čtyři děti, z toho tři osvojené a jedno v pěstounské péči. Naše děti jsou velmi odlišné, takže se dá říci, že máme doma takový vzorník, ať už, co se týká vzdělávání (osmileté gymnázium a pak studium na VŠ, střední škola, učňovské zařízení i speciální školství), věkem, ve kterém přišly do naší rodiny (od 14 dnů do 16 let), životními osudy i tím, jak se se svým životem porovnávají. O náhradní rodinnou péči se zajímám od roku 1988, to byl rok, kdy jsme podali první žádost o zprostředkování a nabídli své síly a domov dítěti, které nemá svůj vlastní. Profesí jsem specialistkou informačních technologií, tuto práci dělám moc ráda. Náhradní rodinná péče a vzdělávání v ní je mi ale celoživotním koníčkem, a to ať v rámci příprav nových náhradních rodičů (Kolpingova rodina Smečno od 2000 do 2010 Středočeský kraj), v aktivitách DPD i jiných organizací. V poslední době spolupracuji s Organizací na pomoc uprchlíkům v projektu Hostitelská péče pro děti cizince. Jsem lektorkou systému PRIDE.V letech 2009-2016 jsem působila ve správní radě DPD a poté se věnovala několika rodinám z pozice klíčové pracovnice. Svoje zkušenosti předávám jako lektorka. Ráda se setkávám s ostatními náhradními rodiči, s nimiž si vyměňují zkušenosti a vzájemně se inspirujeme a současně si velice vážím toho, že mohu spolupracovat s tolika báječnými lidmi v DPD.

Jako lektorka se zaměřuji na témata rodinných kořenů a identity dítěte, pozice dětí v pěstounské rodině, deprivaci a její projevy, hostitelskou péči.

Mezi mé absolvované vzdělání a kurzy patří: výcvik Rozvoj kompetencí sociálních pracovníků (108 h), Náhradní rodinná péče pohledem rodinných terapeutů (100 h), výcvik pro lektory PRIDE (250 h), Efektivní rodičovství (24h), Efektivní komunikace a rodinná diagnostika SPOD (64h), Attachment (21h), Kontakt dítěte s biologickou rodinou (8h), Základy krizové intervence (13h), Komunikace v rámci poradenství (7h), Příprava na přemístění mladistvých s výchovnými problémy (9h), Rekvalifikační kurz lektor / konzultant (100h) a mnoho a mnoho dalších v předešlých letech.

Dagmar Zezulová

Dagmar Zezulová

odborná garantka projektu
Kontakt
O Dáše
Můj zájem o děti bez domova vznikl někdy v době staršího školního věku, kdy jsem se s touto problematikou poprvé setkala v rámci školní docházky. Pěstounkou jsem od r. 1997, do rodiny jsme postupně přijali k našim dvěma synům další 4 děti do pěstounské péče. V době, kdy jsme děti přijímali, nebyla žádná příprava ani možnost sdílení zkušeností, proto jsme jako rodina sami vyhledávali kontakty, abychom lépe porozuměli našim dětem a hloubce jejich zranění. O svých zkušenostech jsem později začala psát na server Rodina, kde jsem poznala další angažované pěstounky a lidi se zájmem o tuto problematiku. Články o našich zkušenostech s NRP, které na Rodině vycházely v letech 2003-2006, byly v r. 2006 souborně vydány v publikaci s názvem Domov je místo, odkud tě nevyhodí. Díky této knize a možnostem internetu jsem se začala v oblasti pěstounské péče více angažovat, což vyústilo v založení NNO Děti patří domů, o.s., jejíž jsem spoluzakladatelkou. V současné době v organizaci pracuji na pozici odborného metodika respitní péče. Mým hlavním úkolem je vedení a vzdělávání respitního týmu tak, aby každý pracovník dobře porozuměl hloubce raného traumatu a naučil se s těmito dětmi pracovat, předvídat a zvládat krizové situace a současně spolupracovat s dalšími kompetentními osobami kolem dítěte (pěstouni, klíčoví pracovníci). Dále jsem odborný garant pro poskytování krizové intervence a lektorka. V r. 2012 jsem vydala pokračování knihy Domov je místo, odkud tě nevyhodí … doplněné o dospívání a dospělost našich přijatých dětí pod názvem Domov je místo, odkud tě nevyhodí, ani když vyrosteš (SmartPress). Ve stejném roce vyšla v Portálu moje kniha Pěstounská péče a adopce.

Spolupracovala jsem také na metodice Hostitelská péče a příprava k ní (2011) a v roce 2015 jsem připravila publikaci Kruh mladých.
V roce 2018 jsem společně se svými kolegy připravila metodiku integrovaných pobytů pro děti z pěstounských rodin.

Lektoruji jak vzdělávání pěstounů, tak odborníků z jiných organizací. Mezi témata, která nejčastěji předávám patří rané trauma, deprivace, hostitelská péče, rizikové chování dítěte, sexualizované chování dítěte, pozice dětí v pěstounské rodině, rozvoj ženské identity u dívek v PP, autismus, ADHD a poruchy pozornosti, práce respitního pracovníka a týmu, přístup k dítěti se zvýšenou potřebou péče, dospívání a dospělost v pěstounské péči, popř. další témata dle osobní domluvy.

Mgr. Zuzana Larsson

Mgr. Zuzana Larsson

koordinátorka hostitelské péče

lektorka

 

O Zuzaně

Je mi 39 let, jsem maminka 2 dětí a v hostitelské péči mám 3 děti. Ráda cestuji, čtu, trávím čas v přírodě a cvičím jógu. Hodně času trávím plánováním a rekonstrukcí našeho domu, v němž žijeme jako pátá generace naší rodiny. V současné době pracuji jako projektová manažerka pro Unicef v následné péči o ukrajinské děti a rodiny s dětmi.

Pěstounská péče a vlastně všechny formy náhradní rodinné péče pro mě vždy byly velmi zajímavé a i z toho důvodu jsem se jako dobrovolník připojila k neziskovce Dobré víly dětem. Ta navštěvuje děti v dětských domovech, tráví s nimi čas, pořádá různé pobyty. Během doučování jsem poznala před dvěma a půl lety dvě děti z DD Dolní Počernice, v té době dvanáctiletého chlapce a patnáctiletou slečnu. Po pár měsících a společně strávených dnech jsme se s manželem rozhodli zažádat o hostitelskou péči u obou dětí. Sama HP není zcela obvyklá a u dvou dětí naráz už vůbec ne, ale vše proběhlo hladce a probíhá dodnes.

Letos v létě na táboře, který jsme s kolegyní pořádaly, jsem potkala patnáctiletého chlapce z DD Olomouc a velmi rychle jsme k sobě našli cestu a od listopadu k nám jezdí každý druhý víkend.

aktualizace 7/2023

Mgr. Klára Kappala

Mgr. Klára Kappala

lektorka

lektorka

 

O Kláře

V patnácti letech jsem prý nechtěla děti. Extravagantní jsem na to byla dost. Já sama si nepamatuji, že bych to říkala. Ale moje maminka to často vypráví, když se někdo podivuje nad počtem našich potomků. Když jsem poznala manžela, děti už jsem chtěla. Vždy to byly čtyři vlastní a páté přijaté. Myšlenka osvojení byla má, ale můj muž se s ní sžil. Čtyři těhotenství bez komplikací, čtyři přirozené porody, čtyři zdravé děti. Dvě holčičky, dva kluci. Vděkem a pokorou jsem stále zaplavena. Jelikož jsem rodila děti jedno za druhým, většina známých se i po čtvrtém miminku ptala, kdy bude další. Odpovídala jsem, že fyzicky rodit už se nechystám, ale že bychom rádi přijali do rodiny starší holčičku. Většinou následovala otázka: “Proč si chceš vzít cizí dítě, když jsi plodná žena?” Odpovídala jsem: “Protože vidím, nepomohu slepci přes cestu?” 

Na můj záměr přibrat do rodiny starší dítě dodnes většina lidí pohlíží s nedůvěrou. Za jakousi maskou obdivu prosvítá názor, že jsem nezodpovědná, a ani s velkým úsilím nedokáží opravdu pochopit, proč riskuji své rodinné štěstí pro “cizí a problémové” dítě. Mají předsudky a vidí jen to špatné. Trpělivě vysvětluji, že nechci od života jen brát, ale i dávat. A že mi přijde normální otevřít náruč dítěti, kterému se lásky nedostává, když na to mám podmínky i citovou kapacitu. Ráda bych, aby mé děti jednou uvažovaly podobně, a tak jdu příkladem. Nebýt lhostejný je základem pro lepší svět a soucit je jedna z nejkrásnějších lidských vlastností.

Dlouho jsem byla striktně proti tomu, abychom si vzali dítě do pěstounské péče. Pěstouny jsem obdivovala, ale neuměla si představit, že bychom se jako rodina připoutali k dítěti, které nám někdo může vzít. Přišel ale den, kdy jsem si velmi silně uvědomila, že právní forma vlastně není důležitá. Že důležitá je stabilita vztahu, který dítěti poskytneme. A tak se mi ke čtyřem malým dětem (3, 5, 8 a 10 let) narodilo páté. Sedmnáctiletá slečna, která celý život toužila po milující rodině, ale štěstí se jí zdaleka vyhýbalo. Prožila za těch sedmnáct let mnoho krutého a ošklivého a mě by nikdy nenapadlo, že by to mohla být „ona“. Osud nás ale svedl dohromady a všechno teď dává smysl. 

Není důležité, jak se kdo narodí, ale v co vyroste. Dnes už je dcera právně dospělá, ale může si dovolit zůstat dítětem tak dlouho, dokud bude potřebovat. Kdo nezažil, nedokáže si představit tu nepřipravenost, se kterou jsou děti z dětských domovů vypuštěny do života. Až polovina z nich končí na ulici. Obrovské selhání státu. Je děsivé si představit, o kolik jiný by byl její život, kdyby nás neměla. Ale ona nás má a už o nás nepřijde. Není to vždy jednoduché. Absence lásky, blízké osoby a rodinného modelu po tak dlouhou dobu v kombinaci s těžkým životním osudem jsou velkou výzvou. Ale to, co dělám(e) dává smysl a já jsem dnes šťastnější než jsem kdy byla. Moje motto: Ten, koho miluješ, je tvou rodinou.

aktualizace 7/2023

Podpořte nás

 

Jeden člověk nemůže změnit svět, ale může k tomu pomoci druhým.

Co je to hostitelská péče

Hostitelskou péči vymezujeme jako dlouhodobé a opakující se kontakty dítěte žijícího v dětském domově s rodinou či jednotlivci, kteří nejsou biologickými příbuznými dítěte.

Je realizovaná u dětí, které mají objektivně nižší šance na pěstounskou péč. Účelem je poskytnout dítěti možnost navázat citový vztah, možnost zažít fungování běžné rodiny a vztahů v ní, zažít úspěch a rozšířit společenské zázemí dítěte. V současné době ji rozlišujeme na hostitelskou péči spontánní a plánovanou.

  • Spontánní hostitelská péče má v našich zemích tak dlouhou tradici jako sama ústavní zařízení. Spontánní hostitelská péče je tedy přirozeně vzniklý vztah dítěte z dětského domova k lidem, s nimiž se náhodně potkalo či seznámilo. Hostitelé nejprve dítě znají a teprve poté uvažují o tom, zda tomuto konkrétnímu dítěti nabídnou více. Stejně tak dítě ví, o koho se jedná. Hlavní výhodou této formy hostitelské péče je, že vzniká přirozeně a pozvolna, zúčastnění se zapojují tak, jak jim to vyhovuje.
  • Plánovaná hostitelská péče je naproti tomu ve větším měřítku spíše novodobá záležitost. Předpokládá se, že osoby se zájmem o hostitelskou péči se nejprve obrátí na nějakou organizaci nebo instituci a žádají o rady k zprostředkování kontaktu s dítětem, kterému by mohli nabídnout svůj čas, zájem a lásku. Plánovaná hostitelská péče je ochuzena o přirozenou spontánnost vzniku vztahu, avšak je obohacena o přípravu hostitelů i dítěte na celý proces, případně také o dlouhodobé provázení.

Podmínky k hostitelství

Legislativa pojem hostitelská péče vůbec nezná. Problematiku řeší §30 zákona SPOD. Zde je vymezen pobyt mimo zařízení u osob jiných než rodičů na maximální dobu 30 dní. Při rozhodování, zda vydat k hostitelské péči souhlas se přihlíží k rodinnému a sociálnímu prostředí, v němž bude dítě pobývat, zároveň však může obecní úřad požádat o odborné posouzení daných osob, pro které však platí stejné požadavky jako pro prověřování osob k pěstounské péči pouze v rozdílné intenzitě.

Vzhledem k tomu, že podmínky k hostitelské péči jsou tak nejednotné a není častá, můžete počítat s velmi různorodými reakcemi kompetentních osob nejen na úrovni různých krajů, ale také jednotlivých OSPODů (orgánů sociálně právní ochrany dítěte) nebo dětských domovů.

Chci se stát Dobrodějem

Přečetli jste si zde na stránkách informace o hostitelské péči a celé vám to vrtá hlavou. Probrali jste to doma s partnerem, s dětmi či jinými blízkými a stále se vám to zdá jako dobrý nápad. Jak dále pokračovat?

Žádost o schválení k hostitelské péči

Zajděte na váš sociální odbor na městském úřadě nebo Magistrátě, oddělení náhradní rodinné výchovy (NRP) v úřední den. Zde sdělte svůj záměr sociální pracovnici a požádejte ji o schválení k hostitelské péči. Je možné, že vám automaticky předá formulář k vyplnění. Nicméně je také možné, že se nikdy dříve s něčím takovým nesetkala. Potom je vhodné ji poprosit, zda by mohla zavolat na kraj, tam většinou vědí, jaký mají pro tyto případy doporučený postup. Celkově po vás pravděpodobně budou chtít výpis z rejstříku trestu, pohovor, návštěvu u vás doma a poté ideálně jednorázové psychologické vyšetření. Mohou toho však chtít více i méně, záleží na jejich zvyklostech. Nejčastěji doba schvalování trvá dva až tři měsíce.

Vyhledání dítěte a dětského domova

Jakmile jste schváleni úřadem, většinou vám řeknou, že nyní si můžete dítě vyhledat sami (výjimečně kraj dítě doporučí). Nyní je vaším úkolem vyhledat si nejbližší dětské domovy a smluvit si schůzku s ředitelem nebo sociální pracovnicí dětského domova. Další možností je zúčastnit se akce dětského domova, které jsou otevřené pro veřejnost a s dítětem se seznámit takto. Začít také můžete v dětském domově jako dobrovolníci nebo doučovatelé a teprve až se s dítětem seznámíte, udělat další krok.

Příprava k hostitelské péči

K hostitelství byste měli být připraveni vy, ale také dítě a dětský domov. Můžete si pročíst metodickou příručku o přípravě k hostitelství pro odborníky, anebo se přihlásit na přípravný seminář k hostitelské péči o nástrahách hostitelství, o životě dětí v dětských domovech a o tom, jak vypadají deprivační projevy.

Další krok k úspěšné hostitelské péči je setkání zájemců o hostitelskou péči na půdě dětského domova. Příprava dítěte či dospívajícího je velmi podstatná. Měl by ji dělat člověk dítěti blízký, kterému věří – jeho vychovatel.

Seznámení s dítětem

Seznámení hostitelů s dítětem by mělo být velmi postupné. Ideální je naplánovat jej co nejvíce dopředu, tzn., že vy i dítě budete přesně vědět, jak dlouho to bude trvat a co se bude dít.

Návštěvy a výlety

Po prvním setkání je dobré ještě asi dvě další mít v prostorách dětského domova nebo jeho okolí. Pokud máte děti, je dobré je na první setkání nebrat a vzít je až s sebou až na druhé a třetí setkání. Poté může přijít půldenní výlet (do města, do kina) a případně celodenní výlet (na bazén či koupaliště, na hory, na bowling nebo jen k vám domů). Jakmile začnete plánovat první přespání u vás, je vhodné, abyste se k vám s dítětem zastavili někdy předtím, např. při návratu z výletu, nebo jeden den věnovat celý pouze návštěvě u vás. 

K tomu, abyste si mohli vzít dítě na „vycházku“, musíte mít občanský průkaz, v dětském domově vyplníte papír či informace do knihy návštěv a vše stvrdíte svým podpisem. K tomu, abyste si mohli vzít dítě na celodenní výlet, je potřeba souhlasu ředitele.

Žádost o pobyt dítěte v rodině

Po dobrém vzájemném seznámení asi začínáte uvažovat o společném víkendu. V řeči dětského domova jde o tzv. víkendovou propustku, kterou dítěti musí schválit jeho sociální pracovnice. Proto musíte napsat oficiální žádost o pobyt dítěte u vás. Žádost je nutné doručit 14 dní před plánovaným pobytem sociální pracovnici dítěte nebo dětskému domovu (praxe je v různých krajích různá), případně nic nezkazíte, když to doručíte oběma. Žádost musí schválit jak sociální pracovnice dítěte, také ředitel DD, který má za dítě odpovědnost. Teprve když je žádost schválena a propustka vydána, můžete si pro dítě přijet a užívat si společného času.

Podpora Děti patří domů, z. s.

Zdá se vám to všechno trochu složité? Nebojte se. Když zvládnete všechny počáteční záležitosti, samotné hostitelství už často běží jako na drátku.

Přesto ale je potřeba počítat s tím, že se může přihodit něco nečekaného. Může se vám stát, že děti nerozumí rodinnému systému, a vy budete zaskočení některými jeho nápady nebo projevy. Pro tyto případy můžete využít poradenství a provázení pracovníky naší organizace. Jedná se o možnost využít telefonní kontakt, emailovou adresu dobrodej@detipatridomu.cz, uzavřenou FB skupinu nebo využít možnost osobní schůzky.

Domov nelze popsat ani tisíci slovy, ale srdce jej pozná v jediné vteřině.

Význam a rizika

Na základě zkušenosti jsme přesvědčeni, že hostitelská péče má pro dítě žijící v ústavu obrovský význam. Největší význam má hostitelská péče pro dítě. Dětské domovy jsou v dnešní době již velmi rodinně zaměřené a otevřené veřejnosti. Pokud se nedaří vrátit dítě zpět jeho rodině, ani mu najít rodinu náhradní, může hostitelská péče tyto základní potřeby alespoň částečně kompenzovat. Dítě tak má možnost díky hostitelům získat:

  • Model fungující rodiny a vztahů v ní.
  • Vytvoření stabilního citového pouta.
  • Vytvoření či posílení důvěry dítěte v dospělého.
  • Zažít úspěch a posílit sebedůvěru.
  • Dlouhodobá psychosociální podpora.

Aby hostitelství bylo fungující, musí mít přínos také pro druhou stranu, pro ty, kteří s dětmi a dospívajícími tráví čas, zahrnuli je do svých přátel či širšího příbuzenstva, pro hostitele. Z dotazníku mezi hostiteli nám vyplynuly tyto hodnoty, které hostitelstvím získali. Především je zde altruistický dobrý pocit z pomoci druhému. Hned v závěsu zde však stojí také uvědomění si cennosti vlastní rodiny, které v porovnání s životním osudem dítěte nelze přehlídnout (jak hezký máme partnerský vztah, jak bezproblémové jsou naše děti). Hostitelé také oceňují, že jejich vlastní děti se v průběhu hostitelství přirozeně učí toleranci, přijímat děti ze sociálně slabého prostředí, rozumět etnickým menšinám, pomoci člověku s hendikepem. A celkově je hostiteli uváděna také radost ze sledovaných změn, jichž dítě či mladý dospělý dosahují.

Také pro dětský domov a jeho pracovníky je HP přínosem. Především se v blízkém okolí dítěte se objeví důležité osoby, které uznávají stejná společenská pravidla, jako se snaží dítěti vštípit pracovníci DD. Více lidé v okolí dítěte tak směřuje ke stejnému cíli. Vysvětluje dítěti, proč je důležité chodit včas, věnovat se pravidelně škole nebo práci, ale také např. že umývat nádobí se prostě musí všude. Děti navíc při dlouhodobém zájmu rodiny a individuální péči mohou být celkově klidnější. Navíc, pokud dítě odchází na víkend k hostiteli, vychovatel se ve stejný čas může o to intenzivněji věnovat jinému potřebnému dítěti. V neposlední řadě se může podařit přechod hostitelství v pěstounskou péči.

Ač to nemusí být na první pohled zřejmé, hostitelství může být přínosem také pro vztah dítěte s biologickou rodinou. Protože bývají hostitelé mnohdy mobilnější než biologičtí rodiče, mohou například spolu s dítětem navštívit v rámci výletu maminku, sourozence v jiném ústavu nebo vzdáleně bydlící babičku.

Celkově lze říci, že hostitelská péče je další efektivní možnost, jak pomoci budoucím mladým lidem pocházejícím ze špatně fungujících rodin a ústavů, narušit bludný kruh snížených rodičovských a partnerských dovedností (vedle pěstounské péče, sanace rodiny, terapie apod.) Nápodobou hostitelů se mohou děti mnoho naučit a podpora hostitelů může čerstvému mladému dospělému pomoci najít svůj směr, ale i bydlení, práci či pomoci s péčí o jeho děti. Hostitelství tak může pomoci předcházet dalšímu odebírání dětí. Zároveň vzhledem k tomu, že děti i dospívající s hostiteli tráví poměrně dost svého času, snižuje se pravděpodobnost tzv. „chycení se party“ a zapadnutí do problémů, z nichž je pro jedince i stát těžké se vymanit (kriminalita, závislosti apod.). Hostitelství je proto přínosem pro celou naši společnost.

Rizika

Každá lidská činnost má své přínosy, ale také rizika. Jinak tomu není ani u hostitelské péče. Primární je riziko ohrožení bezpečnosti dítěte. Dítě si už tak zažilo dost zlého a nikdo jej nechce vystavovat dalšímu ohrožení či pochybným osobám. Bezpečí je vždy potřeba zajistit. Proto hostitelem může být pouze osoba, která prošla schválením OSPOD, ideálně i jednorázovým psychologickým vyšetřením.

Nejčastější argument kritiků hostitelství je, že dítě bude hostiteli zklamáno. A to ať již ve variantě, kdy by se dítě rádo stalo plnohodnotnou součástí rodiny formou pěstounské péče a rodina toto není schopná naplnit nebo v případě hostitelů, kteří si dítě na sebe citově navážou a posléze nemohou svému závazku dlouhodobě dostát a HP ukončí. Výsledkem této úvahy je dítě zklamané, smutné a hostitelskou péčí více poznamenané než obohacené. K tomuto riziku však patří polemika, která porovnává pouze „možné“ zklamání dítěte při HP s „téměř jistými“ negativními důsledky citové deprivace, kterou přináší ústavní výchova. Nemít žádný vztah je z psychologického hlediska daleko horší, než vztah mít, i když po krátkou dobu nebo ne tak silný. Navíc je možné riziko zklamání vhodnou prací s dítětem a hostiteli ovlivnit. Zároveň je potřeba říci, že pokud dítě z jakéhokoli důvodu zklamané je (nechodí do rodiny tak často, jak by chtělo, představovalo si to jinak, je zklamáno, že se hostitel odmlčel), je nutné a žádoucí s dítětem vše zpracovat.

Dalším rizikem je zklamání hostitelů, kteří nabízejí svůj čas, energii, nasazení, svou rodinu. Zklamání pak přichází tehdy, pokud dítě z jakéhokoli důvodu (sděleného, objektivního, nepochopitelného či bez udání důvodu) hostitelskou péči ukončí, nebo když hostitel neunese deprivační projevy dospívajícího (např. lhaní, manipulaci) a dál v HP nepokračuje. Hostitelé mohou cítit zklamání, vinu, lítost, zmatení apod. Navzdory tomu, že dospělý si s touto situací umí poradit, je vhodné jej procesem taktéž provést. Další zklamání hostitelé mohou prožívat z uzavřenosti až nepřátelskosti některých institucí zainteresovaných v procesu HP (OSPOD, úřady, ústavy). Zde je však potřeba zdůraznit, že mnozí pracovníci institucí jsou velmi vstřícní a s trpělivostí lze zvládnout i komplikovanější případy.

Rizika hostitelské péče tedy existují, a proto je důležité se jim nevyhýbat, ale naopak se na ně připravit a v mnohých případech jim předcházet. Proto velmi zdůrazňujeme přípravu hostitelů a jejich dlouhodobé provázení, a za nezbytnou považujeme práci s dítětem a zařízením, jak před zahájením hostitelské péče, tak v jejím celém průběhu.

Jana byla žena ve středním věku, plná energie, rozvedená, s dcerou žijící v zahraničí. Myšlenka stát se Dobrodějem se jí zalíbila, a navázala kontakt s patnáctiletou Míšou. Představovala si, že jí bude předávat zkušenosti s vařením, údržbou domácnosti, budou spolu chodit do divadla a do společnosti, jezdit na výlety, a že jí postupně předá svoje zkušenosti s ženským světem. Míša, která žila již dlouhá léta v dětském domově na samém okraji vesnice, však po příjezdu do velkého města, kde Jana bydlela, Janu zaskočila sdělením, že si přes FB domluvila na večer diskotéku s nějakými kluky, které neznala ani ona ani Jana. A že za hodinu pro ni přijdou.

Jana se pokoušela Míše nápad rozmluvit, ta se však začala čertit, že si u ní připadá jako ve vězení. Proto Jana využila možnost telefonické konzultace s naší pracovnicí. Domluvily jsme se, že Míše nebude nic zakazovat, sdělí jí pravidla – vrátit se do určité hodiny, jinak volá policii – a klukům, kteří ji přijdou vyzvednout, sdělí totéž. Současně je požádá o nějaký doklad totožnosti nebo si je vyfotografuje, aby dala větší váhu svým slovům.

Diskotéka nakonec dopadla dobře, Míša se vrátila podle plánu a později ocenila i to, jak se o ni Jana bála. Vůbec ji nenapadlo, že by jí ti kluci mohli nějak ublížit, že kontakt s úplně neznámými lidmi může být nebezpečný. Byla to pro ni nová zkušenost.

Otázky a odpovědi

Možností je více, můžete zvolit tu, která je pro vás nejpříjemnější:

Je třeba zajít na sociální odbor na městském úřadě nebo Magistrátě, oddělení náhradní rodinné péče (NRP), zde sdělit svůj záměr sociální pracovnici a požádat o schválení k hostitelské péči. Budete muset doložit výpis z rejstříku trestu, absolvovat pohovor, návštěvu u vás doma a poté nejspíše alespoň jednorázové psychologické vyšetření. Rozsah požadavků záleží na zvyklostech daného regionu. Doba schvalování trvá obvykle dva až tři měsíce.

Do hostitelské péče jsou vhodné děti, které mají objektivně nižší šanci dostat se do náhradní rodinné péče a jsou dlouhodobě umístěny v ústavu. Jedná se tak především o děti staršího věku (nad 12 let), kterých je v DD nejvíce, ale není to pravidlem. Starší děti již dokáží mít na HP náhled, dokáží porozumět limitům HP a mít reálná očekávání. U dětí mladších 10 let je velké riziko rychlého připoutání se k hostiteli a hůře se vysvětluje, že se jedná jen o nárazové návštěvy. Děti mladší 7 let věku nejsou pro hostitelství vhodné. Častá změna prostředí jim neprospívá, přičemž rozumové zpracování „návštěv“ je velmi omezené. Mohou se pak objevovat noční děsy, pomočování či jiné potíže. Pro takto malé děti je stěžejní aktivně hledat vhodnou pěstounskou rodinu. Mohou se však vyskytnout i případy mladších dětí, zvláště dětí s nějakým hendikepem, minoritního etnika nebo z velké sourozenecké skupiny, kterou soud nechce rozdělit, kde může být hostitelská péče přínosem i navzdory nižšímu věku. Přesto však doporučujeme HP realizovat  až u dětí od osmi let. Zájemcům o HP u mladších dětí doporučujeme spíše zapojit se v dětském domově jako dobrovolník a dítě pravidelně navštěvovat v jeho prostředí.

Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Děti v ústavech mají velmi často sourozence nebo jiné příbuzné, se kterými se nemohou stýkat, protože není v silách zaměstnanců DD s dětmi vyhledávat a navštěvovat jejich příbuzné. Často se jedná o rodiny na okraji sociálního spektra, které nemají dostatek finančních prostředků ani nerozumí dobře potřebě dětí mít citové vazby. Pokud je hostitelská rodina otevřená, může pomoci dítěti najít místa, na která si pamatuje, i dohledat osoby, které k němu patří. Vzpomínky jsou důležitou součástí našich životů, napomáhají porozumět svému životnímu osudu a identitě jedince. Takové hledání se tak může stát zajímavou náplní společně prožitých chvil a být silným poutem mezi dítětem a hostitelskou rodinou.

Frekvence návštěv závisí na možnostech hostitele, přání dítěte a režimu dětského domova. Důležité je, aby hostitel měl své možnosti dopředu zhodnocené a věděl, co nabízí. Je možné brát dítě na pobyt například 1x za čtvrt roku na víkend a týden o prázdninách. Je také možné brát si dítě pouze na školní prázdniny a po zbytek roku zůstat v telefonickém či jiném kontaktu. Možné jsou také odpolední návštěvy dítěte (i během týdne), případně pouze jednodenní výlety, s tím, že večer dítě vždy přivezete do DD zpět. Vše samozřejmě také závisí na domluvě s dětským domovem. Například DD může mít zájem, aby dítě bylo přítomno na dlouhodobě plánované akci DD či plánované akci rodinné skupiny, v níž dítě vyrůstá. Vždy je důležitá domluva a vzájemné si vycházení si vstříc. Celkově při plánované HP je vhodnější ze začátku dojíždět na návštěvu častěji (např. jednou za 2-3 týdny, třeba jen na půlden), aby se všichni seznámili a poté vše přizpůsobit možnostem všech zúčastněných stran. Naopak u spontánní HP např. u vedoucího tábora může jít jen o jeden týden/víkend v roce, jestliže hostitel bydlí velmi daleko. Všechny formy kontaktu mají svůj význam.

Hostitelská péče je po finanční stránce plně v kompetenci hostitele. Nevzniká zde žádný nárok na finanční přispění od státu. Také je dobré vědět, že dítě může být díky pobytu u hostitele kráceno dětským domovem na výši jeho kapesného. To se vypočítává jako poměrná část dnů, jež dítě strávilo daný měsíc v zařízení, tzn. pokud bylo o víkendu u vás, může se mu krátit kapesné o dané dva dny (zda ano či ne rozhoduje dané zařízení a jeho zvyklosti).

Hostitelská péče je plně dobrovolnická činnost. Veškeré náklady vznikající z hostitelské péče jsou zcela na straně hostitele. Úhradu nákladů na cestu nelze nikde nárokovat.

Přes veškerou péči a snahu pracovníků dětských domovů není v jejich lidských silách zajistit dětem svěřeným do ústavní výchovy všechny vzory, které budou potřebovat pro budoucí fungování v dospělosti. Jedná se především o vzory mezilidských vztahů v běžné rodině. Rozumní hostitelé mohou korigovat představy dětí, že svět “mimo děcák” je jako z reklamy. Mohou vidět, že i jinde se musí uklízet, učit, dodržovat pravidla a nějaký režim.  Děti aktivit a zprostředkovaných zážitků mají v DD dostatek. Od hostitelů potřebují hlavně jejich přijetí, čas a pochopení.

Teoreticky je možné, že byste si vzájemně nesedli a rozhodli se tuto službu vzdát. Z naší praxe ale neznáme případ, kdy by se to stalo. Lidé, kteří se pro HP rozhodnou a projdou schvalováním a přípravou jsou k této činnosti motivovaní a není velké riziko jejich selhání. Z praxe se ale ukazuje, že ten, kdo HP spíše vzdává, jsou děti. Domníváme se, že je k tomu nejvíce vedou dvě hlavní příčiny. První je, že po nějaké době se dětem HP “okouká”. Vidí, že i v běžných rodinách jsou pravidla a povinnosti a jim se nechce se do jejich dodržování a plnění. K tomu přispívá citová deprivace a oploštění, děti, kterým se nikdy nedostalo hlubokého citového přijetí, neumějí citová pouta vytvářet.  Naopak ve druhém případě může začít vznikat hlubší vztah a ony se jej zaleknou, protože mají bolestnou zkušenost s přetrháním vztahů, na kterých jim záleželo. Je bezpečnější odmítat než být odmítán. Toto vede k tomu, že raději vztah odmítnou samy než aby riskovaly, že budou znovu zklamány.

V obou případech je velmi důležité pomoci dítěti toto období překonat (i za cenu např. dočasného utlumení kontaktů), nesoustředit se na vlastní pocity zklamání, ale soustředit se na to korigovat dosavadní špatné zkušenosti dítěte s dospělými.

Součástí přípravy k hostitelství, které nabízíme zapojeným do našeho projektu, je i konkrétní příprava na to, jak naplňovat potřeby dítěte, a také průběžné poradenství. Také pracovníci zařízení, ve kterém se dítě nachází, mají velký zájem na tom, aby nedošlo k ohrožení dětí nedostatečnou či špatnou péčí během pobytu na návštěvě. Pokud je to nutné, je možné domluvit se na zácvik péče o dítě přímo s vychovateli v ústavním zařízení. V praxi se však nejčastěji jedná o podávání léků, dodržování diety nebo pomoc při sebeobsluze.

Po dobrém vzájemném seznámení je možné začít uvažovat nad tzv. víkendovou propustkou z DD, kterou dítěti musí schválit jeho sociální pracovnice. Je třeba napsat oficiální žádost o pobyt dítěte u vás. Žádost je nutné doručit obvykle 14 dní před plánovaným pobytem sociální pracovnici dítěte nebo dětskému domovu (praxe je v různých krajích různá),  Teprve když je žádost schválena a propustka vydána, můžete si pro dítě přijet a užívat si společného času.

Konkrétní podmínky návštěv je potřeba přizpůsobit podmínkám a zvyklostem dětského domova. V DD často bývají různé akce, které jsou plánovány dlouho dopředu, a kterých by se dítě chtělo zúčastnit. Doporučujeme proto harmonogram návštěv plánovat raději dopředu. Na druhé straně se může stát, že dojde k nečekané změně a návštěvu je potřeba schválit rychle. Naše zkušenost je taková, že u dlouhodobě probíhající HP, která dítěti prospívá, nebývá s rychlým schválením návštěvy obvykle žádný problém.

Součástí přípravy k HP jsou i informace o deprivaci a o tom, že děti mohou upoutávat pozornost nejrůznějšími způsoby, manipulovat s informacemi, fabulovat, apod. Dobrá vzájemná spolupráce a důvěra mezi pracovníky DD a hostiteli je důležitá pro předcházení podobným nedorozuměním. Pro hostitele je k dispozici poradenství, které poskytuje organizace Děti patří domů, z.s.

Většina dětí, pro které je HP vhodná, je ve věku, kdy sami chtějí spolurozhodovat o svém životě a volném čase. Nejsou zvyklé na respektující přístup, rodiče, úřady i soudy o nich rozhodují často proti jejich vůli, a mít možnost navázat vztah s dospělými, kteří budou přihlížet k jejich přání, je pro ni nová zkušenost. Je proto důležité již od počátku jednat s dětmi otevřeně a vysvětlit jim, že se jedná pouze o návštěvy. Přesto se může stát, že návraty do DD pro ně budou těžší než si dokázaly představit. V takovém případě je vhodné otevřít toto téma s dítětem, zeptat se ho, co by mu pomohlo, aby návrat do DD byl přirozenou součástí návštěvy, případně co byste pro to mohli udělat vy sami. Současně doporučujeme udržet vlastní hranice, nenechat se vmanipulovat do pozice “kdybyste mě opravdu měli rádi, tak uděláte to, co chci já”. V konkrétní situaci, se kterou si nebudete vědět rady, můžete využít nabídky poradenství.

Pro většinu dětí v DD není jednoduché najít náhradní rodinu (věk, etnikum) a hostitelství je dobrou alternativou pro možnost vybudování dlouhodobé citové vazby. Může být dobrým základem pro vytvoření důvěry dítěte v dospělou osobu a v některých případech může přerůst až v pěstounskou péči. Pokud tedy hostitelé naváží vztah s konkrétním dítětem či dospívajícím a tento vztah je oboustranně pozitivní a přínosný, je možné zažádat o svěření dítěte do pěstounské péče (PP). Žádost o zrušení ústavní výchovy a svěření dítěte do PP se podává přímo k soudu dle trvalého bydliště dítěte.

V zásadě to možné je, zvláště pokud se jedná o sourozence. V praxi však doporučujeme zvážit, zda není rozumnější věnovat plnou osobní péči pouze jednomu dítěti. Děti v ústavech si málokdy mohou užít plnou pozornost věnovanou pouze jim, potřebují si odpočinout od dětí, se kterými jsou v ústavu, a mít možnost budovat si nové vztahy nezatížené svými ústavními zkušenostmi a stereotypy.

To se samozřejmě může stát a stává se to. U dospělého potom vzniká konflikt, jak naložit s důvěrou dítěte, zvláště pokud se jedná o svěřené tajemství, u kterého jsme slíbili mlčenlivost. V tomto případě je nejdůležitější otevřenost k dítěti – vysvětlit mu, že se jedná o velmi vážnou věc, kterou musí ohlásit, a pokusit se dosáhnout souhlasu dítěte. Je důležité nabídnout podporu, stát při něm. V konkrétních případech se nebojte využít nabídky poradenství, jestliže si sami nebudete vědět rady. Někdy velmi pomůže, pokud se situace ujme třetí nezávislá strana.

Na druhé straně nezapomínejme, že deprivované děti touží strhnout na sebe pozornost a v rámci toho často manipulují s informacemi a vymýšlí si různá obvinění, která se nemusejí zakládat na pravdě. Proto je vhodné s každou takovou informací zacházet velmi opatrně. Děti nedokážou vždy dohlédnout následky svého jednání.

Hostitelská péče probíhá velmi často jako spontánní. Lidé, kteří se v rámci své práce či zájmové činnosti stýkají s dětmi z DD, si některé dítě oblíbí a začnou ho navštěvovat, psát mu nebo telefonovat. Odtud je potom již jenom krůček k realizace HP. Druhým typem je plánovaná HP, kdy se o tuto možnost zajímají lidé, kteří neznají žádné konkrétní dítě z DD. V tomto případě je potřeba sladit možnosti a nabídku hostitelů s potřebami dětí a vhodné dítě pro HP vytipovat s pomocí zaměstnanců DD.

Po dobu návštěvy přebíráte za dítě plnou zodpovědnost. Součástí propustky je i telefonní kontakt na pracovníka DD, který dítě zná a je po dobu návštěvy v dosahu telefonu. Pokud se tedy stane cokoliv mimořádného, je nutné okamžitě telefonicky informovat pracovníka DD a domluvit se na dalším postupu.

Hostitelem pro dítě se může stát dospělá osoba. Pokud se s dítětem v DD seznámí např. v rámci praxe nedospělá studentka, musí o návštěvu dítěte žádat její rodiče. Nejnižší věková hranice je tedy dána zletilostí.  Mladí lidé se mohou dítěti v DD stát staršími kamarády, rodiny s dětmi jsou přirozenými “tetami” a starší lidé mohou zastoupit roli babičky nebo dědečka. Horním limitem tedy není věk, ale možnosti a energie zájemců na jedné straně a potřeby dětí na straně druhé.

Hostitelská péče je činnost dobrovolnická, není tedy zatížena žádnými “výkazy práce”. Přesto se nám osvědčilo a velmi doporučujeme psát alespoň stručné zprávy o průběhu návštěvy kmenovému vychovateli v DD. Napomáhá to dobré spolupráci mezi pracovníky DD a hostitelskou rodinou.

Pokud je váš čas omezený, je možné se realizovat v dětském domově jako dobrovolník. Jestliže ani tato možnost pro vás není možná a rádi byste tento projekt podpořili alespoň z povzdálí, můžete přispět finančně na aktivity spojené s provázením hostitelů a dětí na bankovní účet číslo 2100552338 /2010. Také šíření myšlenky hostitelství pro děti z dětských domovů může výrazně napomoci – možná je ve vašem okolí někdo, kdo by se rád stal hostitelem, má pro to předpoklady i kapacitu, ale dosud o této možnosti neví. Sdílením našich webových stránek na sociálních sítích zvýšíte pravděpodobnost, že se o možnosti HP dozví větší počet lidí, kteří mají volné místo u stolu.

Hostitelská péče není výsadou Pardubického kraje, v České republice je řada dalších dětských domovů, které HP umožňují a vítají. V Praze jsou to dětské domovy Dolní Počernice a Klánovice, na Moravě např. dětský domov v Lichnově. I pro zájemce z jiných lokalit je možné zúčastnit se naší přípravy a využívat poradenství, pro pražské zájemce můžeme zajistit i provázení, u ostatních krajů však nemáme možnost provázení ani zprostředkování kontaktu s dětským domovem. To ale neznamená, že není možné HP realizovat. Jen je potřeba navštívit místně příslušný OSPOD a informovat se o zvyklostech daného regionu.

Domov, to je kolébka lidskosti.

financováno ze sbírky Pomozte dětem organizované Českou televizí a Nadací rozvoje občanské společnosti

Facebook Dobroděj
dejmedetemsanci.cz
Diplomová práce